Praga Grant (1929)

Před 80 lety vyráběla Praga, divize ČKD, víc aut než Škoda a Tatra dohromady. Konzervativností, robustností a spolehlivostí osmiválec Praga Grand připomínal Rolls-Royce. Služební “grandku” měl také tehdejší vyslanec ČSR v Londýně Jan Masaryk.

Grand z pražských Vysočan byl skutečně grandiózní. Již první praga toho jména měla v roce 1912 zdvihový objem 3,8 l, ale jen čtyři válce. Konstruktér František Kec novinku přihlásil do Mezinárodní alpské jízdy, proslulé náročností 2700 km dlouhé trati. I když v té době auto existovalo pouze na papíře, do závodu se je podařilo vyzkoušet a z Rakouska se trojice grandek vrátila jako vítězný tým. Posádky byly dvoučlenné -  jezdec a mechanik, který „měl býti řidiči ve všem k ruce a činiti jej na vše pozorna.“ Poslední rakousko-uherský císař Karel I. se při inspekcích vojsk za první světové války pohyboval v bojovém pásmu právě Pragou Grand, snížilo se tak riziko poruchy a ohrožení  panovníkovy bezpečnosti. Grandka po vzniku Československé republiky vozila také prezidenta T. G. Masaryka, jeho černý faeton dnes najdete v Automuzeu Praga ve Zbuzanech na západním okraji Prahy.

V létě 1927 se počet válců zdvojnásobil na osm v jedné řadě, my jsme měli možnost projet se modelem 1929, převrtaným z 3387 na 3583 cm³. Ten si jen tiše bublá, dva karburátory Zénith s korektorem sledujícím výkyvy v kvalitě paliva přispívají k výkonu 47,8 kW při 3000 ot./min a spotřebě kolem 12-13 kg (16-17 l) benzinu. Před startem je potřeba palivo ručně načerpat, později tento úkol na sebe vezme mosazný podtlakový nasavač s hrdým štítkem výrobce: Tobek. Dále nastavit odpovídající předstih, vytáhnout sytič, zapnout bateriové zapalování vyvinuté pro Pragovku přímo Robertem Boschem a sešlápnout pedál startéru. Odbrzdit, za mírného vrčení ozubení nesynchronizované převodovky zasunout jedničku a jedeme!

Nádherná limuzína vnějších rozměrů 4800 x 1650 x 1810 mm na žebřinovém rámu s rozvorem tuhých náprav 3450 mm váží asi 1930 kg a na pneumatikách 32 x 6“ dosahuje až 120 km/h.

Na strakonické silnici se rozběhla na stovku a předjeli jsme i několik mnohem nižších nóbl sedanů s konsternovanými řidiči skrčenými za volantem. To v grandce se pohodlně narovnáte, místa je tu habaděj nad hlavou (počítalo se s nasazeným cylindrem) a doslova královsky pro nohy. Vzadu je i dvoumetrový dlouhán pohodlně propne, položí boty na sklopnou podnožku (ta v moderním superbu je směšně malá a leží blízko u sedáku)  a opře se zády o měkkoučká sedadla vyplněná mořskou trávou.

Praga se totiž na listových perech polykajících i hodně velké výmoly snadno rozhoupá. Po ruce je mluvítko hadicovitého telefonu k řidiči („Zpomalte!“), nežádoucímu odposlechu zabráníte uvolněním gumového balonku. Pod stropem nechybí síťka třeba na velkoformátové noviny, které ani nemusíte skládat.

Příjemný výlet jsme si zpestřili svačinkou na palouku, přece nepropásneme příležitost „otestovat“ také dobovou piknikovou sadu uloženou v proutěném koši. Ze značkového porcelánu a ručně malovaného skla na čerstvém vzduchu chutná. Jenže čas se nachýlil a my musíme zpátky do Prahy. Jen neradi opouštíme brokátové čalounění, vyrobené v průběhu sedmileté renovace na zakázku podle potrhaného vzoru. Bylo to vskutku grandiózní odpoledne…